Analýza rozpočtů sestavených studenty za patnáct let identifikuje opakované vzorce vypuštěných položek, které pak způsobily nedostatek peněz v nejméně vhodnou chvíli.
Období 2010-2014: Zapomenuté administrativní poplatky
Rozpočty z tohoto období neobsahovaly nic kromě jídla, bydlení, dopravy.
Barbora Malá nikdy nezapočítala poplatek za vydáníIndexU, za kopie ověřených dokumentů, za potvrzení o studiu pro zdravotní pojišťovnu. Každý semestr ji překvapilo, že úřadovna chce sto padesát korun. Za čtyři roky studiu zaplatila na poplatcích, které nikdy neplánovala, dva tisíce korun, které jí chyběly jinde.
Období 2015-2019: Vynechané náklady na údržbu věcí
Tehdy studenti počítali s koupí telefonu, notebooku, kola, ale nikdy ne s jejich opravou.
Stanislav Král měl v rozpočtu nový notebook za dvacet tisíc. Neměl tam opravu rozbitého displeje, výměnu baterie, nový adaptér. Když se mu po roce rozbila klávesnica, musel čekat tři měsíce na peníze z brigády. Následný semestr psal poznámky rukou, protože oprava stála tři tisíce, které v plánu neexistovaly.
Období 2020-2024: Absence digitálních předplatných
Současná generace podcenila kumulativní efekt malých měsíčních plateb.
Adéla Říhová si předplatila Spotify, Netflix, iCloud, Canva Pro, Grammarly. Každé vypadalo zanedbatelně. Ročně zaplatila sedm tisíc na předplatných, která v rozpočtu nikdy nezanesla jako samostatnou kategorii. Myslela si, že sto korun měsíčně nikoho nezabije, až zjistila roční součet.