Historická data z let 2011 až 2024 dokumentují, jak studenti systematicky nadhodnocovali budoucí příjmy a pak čelili důsledkům nerealistických předpokladů.
Generace 2011-2013: Mýtus garantovaných brigád
Studenti té doby plánovali s předpokladem, že najdou brigádu ihned a udrží ji celý rok.
Kristýna Jelínková napsala do rozpočtu šest tisíc měsíčně z brigády v kavárně. Realita byla jiná: hledání práce trvalo měsíc, po třech měsících přišlo propuštění kvůli nízkým tržbám, nová brigáda se objevila až po prázdninách. Místo sedmdesáti dvou tisíc ročně vydělala třicet. Rozpočet počítal s maximem, ne s průměrným scénářem.
Generace 2016-2019: Nereálná očekávání od stipendií
Tato skupina zahrnula do ročního plánu prospěchové stipendium před tím, než znala známky.
Michal Šimek rozpočítal, že dostane dvakrát ročně pět tisíc za výsledky. První semestr dostal tři tisíce, druhý nic, protože propadl z matematiky. Plánoval s deseti tisíci, dostal tři. Sedm tisíc díra v ročním rozpočtu znamenala zrušený jazykový kurz a prodej kytary.
Generace 2021-2024: Podcenění daňových odvodů z brigád
Současní studenti počítají s hrubou mzdou, ne s čistou částkou na účtu.
Eliška Tomanová plánovala roční příjem sto osm tisíc z brigády. Zapomněla na zdravotní a sociální pojištění, na daňové odvody po překročení limitu. Reálně dostala osmdesát šest tisíc. Rozdíl dvaceti dvou tisíc znamenal, že nemohla jet na Erasmus, protože neměla na spoluúčast.