Sledování chybných rozpočtových návyků studentů od roku 2010 odhaluje opakující se vzorce, které generaci za generací vedou k finančnímu kolapsu.
Období 2010-2013: Éra ignorování fixních nákladů
Tehdy studenti sestavovali rozpočty založené výhradně na zbývajících penězích po zaplacení kolejného.
Zapomínali na učebnice, tiskové kredity, jízdné domů. Leoš Matoušek, student medicíny z té doby, přiznal, že nikdy nezapočítával zimní bundu nebo nové boty do ročního plánu. Když přišel prosinec, musel si půjčit od rodičů sedm tisíc. Stejná situace se opakovala každý rok až do státnic.
Období 2014-2017: Podhodnocování inflace a růstu cen
Tato generace dělala chybu v podobě kopírování loňských čísel bez úprav.
Klára Svobodová navrhla rozpočet na školní rok 2015 podle dat z roku 2014. Ceny obědů v menze vzrostly o dvacet korun, tramvajenky zdražily, telefon taky. Za devět měsíců jí chybělo čtyři tisíce, které nikde neměla. Neaktualizovala jediné číslo.
Období 2018-2024: Absence rezervních fondů
Současná generace rozděluje každou korunu do kategorií, ale nechává si nulu na nepředvídané výdaje.
Rozbitý notebook, nutná návštěva zubaře, ztracený kabát. Jakub Tesař vypočítal každou položku na cent, ale když se mu rozbil telefon, neměl rezervu. Musel zrušit předplatné a prodat starou kytaru.